Necelých osm let po předchozí desce ČeskosLOVEnsko přichází 24. února David Koller s novým albem nazvaným LP XXIII. Obsahuje deset písní, z nichž více než polovinu protagonista zveřejnil v posledních dvou letech jako singly doprovázené videoklipem. V českých poměrech zcela bezprecedentní projekt bude v dalších měsících dotažen do úplného finále, kdy získá video podobu celý obsah alba. „Stále se vyrovnávám s tím, že chci dělat něco novýho,“ říká David Koller.
„Ještě před covidem, v roce 2019, jsem si řekl že budu dělat písně po jedný, ne albovým stylem, ale že chci mít každou píseň jako singl, pochopitelně i kdyby to měl být singl mimo rádiovej mainstream,“ říká David Koller o vzniku myšlenky na netypický vznik alba LP XXIII. „Myslel jsem na to, že už před vznikem gramofonu se chytaly mezi lidmi písně po jedné. Z druhý strany mám za to, že každej z muzikantů, kdo zažil snahu o rádiový (s)hit, bude asi vědět o čem mluvím. Náhoda je blbec.“
Z deseti písní nového alba jich už šest fanoušci Davida Kollera znají jak ze streamovacích platforem, tak ze serverů nabízejících videoobsah: My se vám ozveme, Planeta bez paměti, Pouta, Vězenkyně, Není o čem a Spokojená. Kromě Davida Kollera se na nich, i na čtyřech dalších, které zatím jako singly nevyšly a budou mít premiéru v rámci alba, podíleli další spoluautoři, nejčastěji kytarista Kollerbandu Michal Pelant.
„Kdysi jsem četl knihu jednoho britského muzikologa, který se zabýval četnosti hitů od dob Beethovena až po Beatles. Nikdo včetně Mozarta neměl víc než osm písní, které by zlidověly. A tak jsem si řekl, že to je určitě u takovejch géniů četnost produkce, aby se něco z toho množství náhodou chytlo. No a tak to zkouším(e). Třeba se něco někdy se uchytí,“ přemítá David Koller. „Víme, že ne všechny nový písničky budou hrát rádia, ale publikum nepotřebuje jen tříminutové rádiovky, vyzkoušeli jsme si je na koncertech. I když přiznávám, že každej hit se hodí.“
Přestože se může zdát, že album vznikalo v dlouhém časovém horizontu a nebude tak mít žádný jednotící proud, který všech deset písní propojí, opak je pravdou. „Je to duše kapely. Většina prvních věcí zplozených covidem byla víceméně online, ale předělávali jsme je, třeba i potupně znovu nahráli. Chtěl jsem zvuk kvalitního studia, otisk Marty Minárika, opravdovejch bicích, kytar, analogovejch kláves, kterejma se tak rád obklopuji a mám jich skoro jako ´kníže MB´.“
Co se textů týče, je LP XXIII rozmanité, jednotlivými kousky přispěli například Márdi, Jan Vávra, Matěj Belko nebo Patrik Hartl, zatím dosud nezveřejněnou písničku Za hranou otextoval Kollerův první kapelník z Jasné páky, nedávno zemřelý Michal Ambrož. Hlavním textařem alba je ale možná trochu překvapivě básník Jáchym Topol, jehož dílem je polovina písní alba. „Po první schůzce mi poslal čtyři texty,“ vzpomíná David Koller. „Tři jsem hned udělal. A pak na zavolání zase dva. ‚Pošli mi něco o lásce‘ – buch – a k tomu text. A před touhle kreténskou válkou jeden o třetí světové – to se mi teda na druhou stranu dělat nechtělo, neznám nikoho, kdo by to chtěl poslouchat. Ale je to zajímavý, když se vidíš ve světle básníka nahý.„
Už bylo řečeno, že ke každé písni vznikl nebo vznikne videoklip. Režie jednotlivých snímků si mezi sebe rozdělili Vít Hradil, Ondřej Kudyn, Ondřej Drábek nebo Michal Hořava. Finančně nákladný koncept video podoby celého alba rozhodně hodlá David Koller dotáhnout až do konce: „Je to dle mého dobrej koncept a ten se musí držet. Neznám nikoho, kdo by to tu zkusil. Naštěstí nám s tím pomohlo i pár kamarádů, tak jsem do toho nezahučel sám. Ale ono i na iphone se dá, když to má nápad nebo napětí, udělat něco, co fans vezmou jako zábavu, nebo to bude zkrátka umění. A klidně to můžeš promítat za kapelou na koncertě. Navíc je pro mě obohacující i kontakt s jiným uměním. Myslím ty režiséry, co ti do toho vloží svůj příběh.“ Sbírka videoklipů, navázaných na LP XXIII, se o jeden nový, k písničce Bodlák, ostatně rozrostla hned v den vydání nového alba.
